5 let provozu datacentra: hlavní byznysové lekce

V srpnu 2015 jsme v pražské Hostivaři oficiálně otevřeli naše vlastní datacentrum ServerPark. Jako poskytovatel hostingových služeb tou dobou vshosting~ fungoval už 9 let, spuštěním ServerParku ale začala nová éra. Nejdůležitější byznysové lekce, které jsme se za 5 let provozu datacentra dostali, by se daly shrnout takto: paranoia = základ úspěchu, „nejde“ neznáme a jak se řídí pytel blech.

Paranoia = základ úspěchu

Jako poskytovatelé hostingových služeb máme paranoiu tak trochu v popisu práce. Když k tomu provozujete i datacentrum, platí to dvojnásob. Maximální bezpečnost a ultra vysoká dostupnost služeb jsou pro naše klienty tím nejdůležitějším. Z toho důvodu jsme v našem datacentru zavedli ještě přísnější opatření než je běžné. Veškerou infrastrukturu máme zdvojenou a ještě k tomu jsme přihodili extra rezervu. 

Oproti tomu ve většině jiných datacenter volí pouze zdvojení infrastruktury nebo dokonce jen jednu rezervu. Je to totiž mnohem levnější a šance, že se vám porouchá například víc než polovina klimatizačních jednotek je přeci minimální, ne? 

Jak známo, to, že jsme paranoidní, ještě neznamená, že po nás nejdou. Natož že se neporouchají tři klimatizační jednotky najednou. Proto jsme se s tímto standardem nespokojili a můžeme říct, že už se nám to za těch 5 let několikrát vyplatilo. Když už je řeč o klimatizaci: například jsme jednou prováděli revizi jednotlivých přístrojů (na což je pochopitelně třeba je vypnout) a najednou se nám u jedné z těch rezervních zadřel kompresor. Pro standardní datacentrum by to byla pohroma, ale my jeli vesele dál. Akorát jsme teda museli objednat ten kompresor… 

Narozdíl od většiny jiných datacenter se tak i po 5 letech můžeme pochlubit zcela bezvýpadkovým provozem. Extra opatrnost se vyplácí a u datacentra to platí dvojnásob.

Zakládáme si taky na velkých zásobách hardware. Tak velkých, že by je mnozí jiní poskytovatelé hostingových služeb označili za zbytečné. Nám se ale opět potvrdilo, že pokud chceme klientům poskytovat excelentní služby za všech okolností, zásobovací paranoia se vyplatí. 

Skvělým příkladem byl začátek letošní koronavirové krize. Kvůli zvýšenému zájmu o online nákupy některé e-shopy potřebovaly výrazně navýšit kapacitu – někdy i dvojnásobně. Zároveň pandemie po celém světě v podstatě zastavila pohyb dodávek hardware. Kdybychom potřebné servery teprve objednávali, infrastruktura klientů by se pod náporem zákazníků jednoduše sesypala. My jsme ale servery prostě vytáhli ze skladu a téměř okamžitě nainstalovali.

„Nejde“ neznáme

Další lekce, kterou jsme se provozem datacentra naučili, je nutnost myšlení „mimo krabici“. Jakožto poskytovatelé hostingových služeb a zároveň provozovatelé datacentra musíme klientovy představy o serverové infrastruktuře naplnit od A do Z. A varianta „to nejde“ v tomhle byznysu jednoduše neexistuje. Buď to nějak vymyslíte a nebo v téhle branži „ostrouháte“. 

Za 5 let provozování datacentra jsme se setkali s kde čím. Ať už jde o vymýšlení obří infrastruktury pro ty největší lokální e-commerce hráče nebo transformace celého řešení na zbrusu novou, pro nás neznámou technologii, naučili jsme se nikdy nevzdat před bojem. Výsledkem bývají úplně nová, neotřelá řešení z hlav našich skvělých adminů. Jak se říká, že práce admina je celkem stereotypní, tak u nás toto opravdu nehrozí. Výzev pro ně máme víc než dost.

Samozřejmě jsou i požadavky, které jednoduše splnit nejde. Fyzikální zákony jsou holt, málo naplat, fyzikální zákony. Případně se stává, že je cena daného řešení naprosto mimo byznysovou realitu. I v takových případech jsme ale přišli na to, že než se spokojit s oním „nejde“, vždycky se vyplatí hledat alternativní řešení. Jistě, nebude zcela dle původního zadání, ale může se mu co nejvíce přiblížit. 

Sečteno, podtrženo: za všech okolností hledáme způsoby, jak klientovým požadavkům vyhovět, nikoliv důvody, proč „to nejde“.

Pytel blech aneb jak uřídit firmu s týmy po celé Praze

Když jsme datacentrum stavěli, bylo nás ve firmě asi 20. Nad datový sál jsme přidali patro s kancelářemi a zázemím s tehdy, zdálo se, nesmyslně velkou kapacitou 50 lidí. Počítali jsme, že nám pěkných pár let potrvá než tolik vyrosteme. Nakonec to trvalo kraťoučké tři roky. 

Dneska je nás okolo osmdesáti (plus 5 psů, 1 ještěr a na part time i 1 ježek). Do datacentra se už nějakou dobu nemáme šanci vejít, takže jsme provedli menší decentralizaci. Vývojáři sídlí v Holešovicích a obchod s marketingem v Karlíně. Z hlediska řízení firmy a HR je takové roztříštění firmy velká výzva.

Jaké lekce jsme si odnesli? Primárně že efektivní komunikace je pěkná makačka, která ale stojí za to. S drhnoucí komunikací se koneckonců setkává kdejaká rostoucí firma – jakmile je vás přes 25, informace už nestačí přirozeně předávat ve frontě na kávovar. Když přidáte rozdělení týmů do různých lokalit, efekt se násobí. 

Naučili jsme se (a vlastně se pořád ještě učíme) pravidelněji a strukturovaněji předávat informace mezi týmy, aby nevznikala nedorozumění. Protože nedorozumnění plodí zbytečné konflikty, neefektivní práci a všeobecnou frustraci. Na druhou stranu nejsme příznivci nekonečných meetingů všech se všemi. Takže jak na to?

Například pravidelně všem posíláme vnitrofiremní newsletter, do kterého každý tým ve firmě přispěje novinkami o tom, co dělá, jaké další věci chystá, a co se obzvlášť povedlo. Díky tomu i nový obchodník tuší, co pro úspěch firmy dělají technici a admini chápou, proč po nich marketing chtěl zkontrolovat článek. Nabouráváme tak svoje týmové stereotypy a neustále si připomínáme, že všichni táhneme za jeden provaz.

Naše skvělé HR si taky dává záležet, aby se každý týden objevovalo ve všech našich kancelářích. Má tak velmi dobrý pojem o atmosféře všude ve firmě a o preferencích specifických týmů. Příjemným vedlejším účinkem jsou i spontánní popracovní degustace alkoholických nápojů, při kterých se, jak známo, vztahy utužují nejlépe.

Po 5 letech provozu datacentra a 14 letech fungování rozhodně nemáme patent na rozum. Ale jdeme stále kupředu, nepřestáváme na sobě pracovat a hlavně: pořád nás to baví.